Jílm

Příběh o koních

Hat, hibernský princ a následník trůnu se plahočí pustinou.Právě opustil své království. Prochází se krajinou a vzpomíná na to,jak byl jeho bratr jiný,když byl malý. Teď prahne po moci. Ferris byl schopen udělat 
vše jen proto, aby se dostal na hibernský trůn. Dokonce i vraždit. To kvůli němu odešel Halt pryč z rodného města. Už nemohl dál snášet Ferrisovi pokusy o to, ho nenápadně zavraždit. Prvně to začalo shozenou taškou,
která dopadla těsně před Haltem,když se procházel na nádvoři. Došlo to tak daleko,že ho Ferris pozval na vyjížďku lodí. Vše probíhalo pěkně. Dokonce Ferris odložil svou nevraždivost k bratrovi, svému dvojčeti k Haltovi.
Takhle to mylně vypadalo. Halt tušil,že za Ferrisovým zvláštním chováním se skrývá podlý umysl,nějaká zrada a měl pravdu. Jakmile se ocitli dále od břehu,shodil Ferris bratra z loďky. Halt se začal topit. Ferris 
do něj šťouchal pádlem. Chtěl,aby se Halt utopil a on měl šanci převzít trůn,který podle práva náležel prvorozenému. Rychle hnal loďku vpřed. Halt marně volal o pomoc. Jeho prosby nebyly vyslyšeny. Z posledních sil
se dopotácel ke břehu a znaveně klesl k zemi. Měl štěstí. Stačilo málo a byl by se utopil....

... Tok Haltových myšlenek zastavil táhlý zvuk rohu. Otočil se. Nikde nikdo. Halt si uvědomi,že je naprosto bezbranný. Dokonce neměl ani boty,protože mu je voda odnesla. Rozhodl se,že přečká noc v nejbližší vesnici
a také si zde nakoupí nějaké jídlo a oblečení. Přemýšlel,jak by to zaplati. Podíval se na ruku. Měl na ní zlatý náramek. To je ono. Směním ho ve vesnici za peníze a koupím si potřebné věci,abych mohl pokračovat dál v cestě,pomyslel si.
Za soumraku přišel do malé vesničky. Projel návsí,rozhlédl se kolem sebe.Kolem návsi byly posazeny domky s doškovou střechou. Z některých se kouřilo.
Halt zamířil k hostinci,který se nacházel jako poslení v kruchu domků. Byla  to větší budova než ostaní,patřily k ní i stáje. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Do nosu ho  udeřil klasický alkoholový odér.
 Ach,jak Halt neměl rád hospody. 
Byl koneckonců bývalý hibernský princ. Věděl ale,že hostince jsou vždy hotové studnice informací a on potřeboval je potřeboval. Plánoval dostat se pryč z Hibernie,až na území jiné země. 
Nevěděl jaká je tam situace. Třeba se tam válčí. 
V Hibernii byl v bezpečí na královském dvoře...

Halt, hibernský princ a následník trůnu se plahočí pustinou.Právě opustil své království. Prochází se krajinou a vzpomíná na to,jak byl jeho bratr jiný,když byl malý. Teď prahne po moci. Ferris byl schopen udělat 
vše jen proto, aby se dostal na hibernský trůn. Dokonce i vraždit. To kvůli němu odešel Halt pryč z rodného města. Už nemohl dál snášet Ferrisovi pokusy o to, ho nenápadně zavraždit. Prvně to začalo shozenou taškou,
která dopadla těsně před Haltem,když se procházel na nádvoři. Došlo to tak daleko,že ho Ferris pozval na vyjížďku lodí. Vše probíhalo pěkně. Dokonce Ferris odložil svou nevraždivost k bratrovi, svému dvojčeti k Haltovi.
Takhle to mylně vypadalo. Halt tušil,že za Ferrisovým zvláštním chováním se skrývá podlý umysl,nějaká zrada a měl pravdu. Jakmile se ocitli dále od břehu,shodil Ferris bratra z loďky. Halt se začal topit. Ferris 
do něj šťouchal pádlem. Chtěl,aby se Halt utopil a on měl šanci převzít trůn,který podle práva náležel prvorozenému. Rychle hnal loďku vpřed. Halt marně volal o pomoc. Jeho prosby nebyly vyslyšeny. Z posledních sil
se dopotácel ke břehu a znaveně klesl k zemi. Měl štěstí. Stačilo málo a byl by se utopil.
  Tok Haltových myšlenek zastavil táhlý zvuk rohu. Otočil se. Nikde nikdo. Halt si uvědomi,že je naprosto bezbranný. Dokonce neměl ani boty,protože mu je voda odnesla. Rozhodl se,že přečká noc v nejbližší vesnici
a také si zde nakoupí nějaké jídlo a oblečení. Přemýšlel,jak by to zaplati. Podíval se na ruku. Měl na ní zlatý náramek. To je ono. Směním ho ve vesnici za peníze a koupím si potřebné věci,abych mohl pokračovat dál v cestě,pomyslel si.
Za soumraku přišel do malé vesničky. Projel návsí,rozhlédl se kolem sebe.Kolem návsi byly posazeny domky s doškovou střechou. Z některých se kouřilo.
Halt zamířil k hostinci,který se nacházel jako poslení v kruchu domků. Byla  to větší budova než ostaní,patřily k ní i stáje. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Do nosu ho  udeřil klasický alkoholový odér.
 Ach,jak Halt neměl rád hospody... 

Byl koneckonců bývalý hibernský princ. Věděl ale,že hostince jsou vždy hotové studnice informací a on potřeboval je potřeboval. Plánoval dostat se pryč z Hibernie,až na území jiné země. 
Nevěděl jaká je tam situace. Třeba se tam válčí. V Hibernii byl v bezpečí na královském dvoře. Naproti dveřím byl hostinský bar. Halt přišel k němu. Hostinský ho přejížděl očima.Byl to scvrklý a velmi starý muž. Jen co promluvil, ucítil Halt odporný  zápach.
Nevědomky se otřásl.,,Dobrej večer,tak co to bude ? ",promluvil hostinský. ,,Dobrý večer,moc mě těší,že vás poznávám.",zdvořile odpověděl Halt,jak bylo na jeho bývalé postavení zvykem. Jenže tady nikdo nevěděl,že přísluší
hibernského vládnoucího rodu. Přišel sem jako otrhaný žebrách. Špinavý,zablácený a také už se dlouho nemyl. Když putoval napříč krajinou,občas se vykoupal v potoku či řece,kterou právě míjel a nebylo jich mnoho.
Takže když si zpětně připomněl své nelichotivé smíšlení o hostinské a jeho vůni,uvědomil si,že on zapáchá možná i hůře,než hostinský...

 ,,Dal bych si pečemou kachnu se zelím a misku kávy. Také bych tu rád zůstal jednu noc...

 ....Je tu nějaký volný pokoj?" Jen co Halt dořekl objednávku,hostinského obočí vyjela nahoru. Takový chudák a tak si poroučí. Jen aby mi zaplatil,pomyslel si hostinský. ,,Tak a dělá to čtyři zlaté.",řekl nahlas. Zajímalo ho,kde
takový chudák vezme peníze,přemýšlel. Halt vytáhl zlatý náramek.,, Bude to stačit?",, A a ano a eště vám vrátím zpátky.",vykoktal ze sebe hostinský. ,,To budete velmi laskav." ,, Račte se usadit velectěný pane a obsluho noste na stůl.
Pán už má hlad a nechce čekat." Vida vida,najednou se může přetrhnou,aby mi vyhověl,pomyslel si Halt. Byl však moudrý a nahlas nic neříkal,potřeboval ibformace a věděl,že mu hostinský vyžvaní skoro všechno,
když před nim zamává penězi. Proto se usadil a čekal na jídlo...

Zatímco čekal na jídlo,rozhlížel se po lidech,kteří seděli okolo. Najedou se rozrazily dveře a do krčmy vešel muž. Náhle bylo ticho a všechny pohledy se upřely na onoho tajemného cizince.Přes záda měl přehozený mohutný luk. U pasu se mu houpalo pouzdro se dvěma noži. Jedem byl viditelně delší než ten druhý
Hostinký přinesl Haltovi jídlo. Ten se ho pokoušel zeptat,zda neví,kdo onen záhadný cizinec je. ,,Ba,ano,vím. Ten záhadný muž,který právě vstoupil do místnosti je hraničář."zašeptal uctivě hostinský. Na Halto to však neudělalo vůbec žádný dojem. Neměl ponětí,kdo ti hraničáři jsou. Byl přeci z Hibernie a tam nic takového neměli.

..Hraničář se rozhlížel po hostinci. Nikde nebylo volné místo. Vlastně jenom u stolu,kde seděl Halt.Hostinský hned přispěchal k hraničáři a uctivě se ho zeptal : ,, Budete si přát milej pane?" ,,Svíčkovou a velkou misku kávy." řekl hraničář. ,,Hned to bude.Přejete si eště něco?" ,, Ano, 
prosím jestli bys mi pronajal pokoj na jednu noc. " ,,To bohužel nejde. Už nemám volné pokoje. Naposledy si pokoj pronajal muž,který sedí sám u krajního stolu vpravo ode dveří." odpověděl nervozně hostinský.,,Nejde to nějak zařídit? Potřebuji na tuto noc nutně pokoj. " ,,Noo",zamyslel se hostinský. Možná se můžete domluvit s tím mužem,který si pokoj pronajal jako poslední. Taky potřeboval pokoj na jednu noc. O cenu byste se mohli podělit rovným dílem. Půl na půl. Zkuste se ho zeptat. Třeba se dohodnete." ,,Děkuji" odpověděl hraničář a zamířil k Haltovu stolu...

Hraničář došel až k němu. Pozdravil ho a Halt mu pozdrav opětoval.,, Dobrý den,hostinský mi poradil,že bych si spolu s vámi pronajmout jeden pokoj. O část bychom se rovnoměrně rozdělili. Pokud tedy souhlasíte. Nutně potřebuji nocleh a žádný jiný pokoj není volný. " Halt uvažoval. Bál se,aby mu hraničář nic neudělal.
Byl koneckonců ozbrojený. Třeby by ho mohl zabít ve spánku nebo jenom okrást. Hraničář si všiml Haltova rozpačitého mlčení. Hned mu došlo,že se onomu cizinci ani nepředstavil. Viděli se poprvé. Bylo zřejmé a pochopitelné,že se cizinec bude obávat neznámého muže se zbraněmi.,,Jo a něco jsem asi zapomněl. Jmenuji se Crowley. Jsem hraničář z Araluenu. Země se rozprostírá na jih od Skandie. Nebojte se.Asi vyhlížím bojovně,ale 
neublížím vám.Jenom zde potřebuji přenocovat.Dávám vám slovo hraničáře. Urazilo by mě,kdybyste mé slovo zpochybňoval. Když hraničář něco slíbí,dodrží to." Aha,těší mě. Já jsem Halt a už douho putuji krajem. Pocházím z daleka a chtěl bych se tady někde usadit a začít provozovat nějaké řemeslo,které by mě uživilo.¨..

 Dobře posaďte se ke mně,povečeříme spolu a dohodneme se,jak to uděláme. Asi mi nebude vadit,když se mnou budete sdílet pokoj."

Pak se ale najednou ozval šílený hluk. Všechno se začalo třepat, stromy venku se ohýbali neuvěřitelně moc, tak moc až se dotýkali špičkou země. Halt se lekl a zalezl pod nejbližší stůl. Nikdo nevěděl, co se děje. Nechtěli být tam kde byli.  Najednou se všichni potřebovali naučit všechno o opěrný soustavě lidského těla. Přeci jen kdo by to se to učit nechtěl. Halt se tak moc bál, že se pokakal až celá podlaha byla hnědá bůh ví, co jedl. Hostinký doběhl pro hadr a začal opatrně nasávat to co z Halta vylezlo. Než to chudák dotřel tak na něj zničeho nic spadl šutr a rozmačkal ho na podlaze..

Pak začalo těch šutrů padat víc a víc. Všichni umřeli.